Sakamoto Days – Díly 1 a 2
Takže bych měl asi začít tyto recenze malým prohlášením: momentálně jsem naplno ponořen do mangy Sakamoto Days – čtu ji nepřetržitě od jejího debutu v roce 2020. Ačkoliv série nepatří zrovna mezi mé absolutní favority v současné nabídce Jumpu, je to nepochybně zábavná manga, kterou si užívám každý týden, a celkově jsem se u ní hodně bavil. Během této doby si také získala značnou čtenářskou základnu, zejména mezi fanoušky Shonen Jumpu na Západě, a poptávka po anime adaptaci se již nějakou dobu stupňuje.
Po dlouhém čekání konečně lidé z TMS Entertainment dodali anime verzi – a Netflix ji zařadil do svého streamovacího programu. Nejenže se seriálu dostává podstatně větší pozornosti než mnoha jiným anime titulům, ale je také zamýšlen tak, aby oslovil širší publikum, nejen zaryté fanoušky anime.
S ohledem na to je samozřejmé, že tlak na úspěch je obrovský – ale splnilo to, co bylo dosud dodáno, očekávání?
Zatím bych řekl: většinou ano. Základní premisa série je velmi jednoduchá: Taro Sakamoto byl kdysi nejobávanějším a nejrespektovanějším zabijákem v podsvětí, dokud se nezamiloval a nerozhodl se opustit svůj zločinecký život.
Nyní tráví dny poklidným provozováním malé večerky – společně se svou ženou Aoi a dcerou Hanou – dokud se jednoho dne neobjeví telepatický nájemný vrah jménem Shin s rozkazem od svých nadřízených: buď se Sakamoto vrátí k životu zabijáka, nebo, protože chtěl skončit, by měl být za svůj odchod zabit.
Shin však brzy zjistí, že to, že je Sakamoto trochu mimo formu, neznamená, že by mu nemohl zlomit vaz všemi možnými způsoby. A když se Sakamoto rozhodne Shinovi nejen ušetřit život, ale dokonce mu nabídnout práci, Shin se stane zaměstnancem Sakamotovy večerky. Později ho vidíme, jak podobnou nabídku učiní dědičce mafie jménem Lu Xiaotang – a oba jsou přijati do jeho „rodiny, kde se nezabíjí“ pod podmínkou, že se budou přísně držet tohoto pravidla. Naneštěstí, podsvětí nemá v úmyslu nechat Sakamota žít klidný život, a nejrůznější nájemní vrazi teď upírají zrak na tučnou odměnu, která byla na jeho hlavu vypsána.
To je poměrně povedený základ pro akční komedii, a co se týče komediální stránky, série zatím udělala opravdu dobrý dojem. Načasování vtipů v prvních dvou epizodách je solidní a seriál dokáže perfektně zinscenovat malé gagy – jako jsou četné vize, v nichž si Shin představuje Sakamota zabíjejícího, když se snaží číst jeho myšlenky, nebo Sakamotova viditelná panika při pomyšlení, že by se s ním Aoi mohla rozvést, kdyby někoho zabil.
Dabing působí zatím také dobře. Zpočátku jsem se trochu obával, protože mnoho oznámených dabérů pochází z hraných produkcí – jelikož tito talenti ne vždy přesvědčí v hlasovém herectví – ale Dallas Liu dokáže ztvárnit Shina jako upřímného, takže dokážu pochopit jeho rozhodnutí opustit starý život a žít se Sakamotovou rodinou. Matthew Mercer, na druhé straně, v anime světě v žádném případě není neznámý a skvěle zprostředkovává Sakamotův nekompromisní postoj vůči Shinovi, což činí jejich dynamiku neustále vtipnou. Jsem trochu ambivalentní ohledně Rosalie Chiang jako Xiaotang, jelikož se zdá být trochu strnulejší ve srovnání se zbytkem hlavního obsazení – ale odvádí solidní práci ve scénách, kde Xiaotang vzpomíná na své rodiče. V nadcházejících epizodách by se mohla do své role více vžít.
Také oceňuji, že některé z trapných vtipů o Sakamotovi byly v dabingu potlačeny, jelikož patří mezi slabší prvky rané části příběhu. Úplně nezmizely, ale staly se snesitelnějšími. Konečný soud bych si však chtěl nechat, až uslyšíme více od celého obsazení – ale v tuto chvíli se vše zdá být docela solidní.
Sakamoto Days Epizoda 1 není bezchybná, ale září svým příjemným příběhem.
Předpokládám, že právě akční sekvence této akční komedie jsou to, co chcete všichni posoudit – a co se týče této části seriálu, jsem na rozpacích. V měsících mezi oznámením anime a jeho vysíláním panovala mezi fanoušky kontroverze, že takto vysoce očekávaný shonen akční titul byl svěřen méně na akci zaměřenému studiu jako TMS, namísto Madhouse nebo MAPPA – a záběry z prvních trailerů nevypadaly nijak zvlášť inspirativně.
Jako příležitostný čtenář mangy jsem se trochu obával, co tady dostaneme, ale zatím se výsledky zdají víceméně v pořádku – ne sice spektakulární, ale v žádném případě to není úplná katastrofa. Masaki Watanabe sice není žádný vysoce profilovaný anime režisér, ale v oboru působí dlouho, a tato zkušenost se odráží v jeho scénách.
Akční sekvence skvěle vystihují, jak komicky nadlidský Sakamoto je – ať už odráží kulky bonbónem nebo přemáhá skupinu poskoků svou neuvěřitelnou hbitostí, vždy se jeví jako nezastavitelná přírodní síla. Animace není nijak zvlášť plynulá, ale akce je důsledně dobře zinscenovaná a veškeré nedostatky jsou kompenzovány chytrými střihy a působivými dopadovými snímky.
Samozřejmě, rozdíl oproti jiným vysoce profilovaným adaptacím z Jumpu, jako jsou Jujutsu Kaisen nebo Kaiju No. 8, je poměrně markantní a chápu fanoušky, kteří jsou zklamáni, že tato série nedostala stejnou produkční kvalitu. Na druhou stranu, lhal bych, kdybych řekl, že se na současný trend vysoce profilovaných adaptací battle shonenů nedívám se smíšenými pocity – protože ani tyto nejsou bez problémů, ať už jde o tempo nebo obrovský tlak, pod nímž jsou animátoři.
Mezi trailery ukazujícími spoustu materiálu z pozdějších epizod a skutečností, že zde existuje simuldabing ve stejný den, můžete alespoň předpokládat, že produkce je na dobré cestě a pravděpodobně není pod hrozným časovým tlakem. Pokud je volba mezi něčím takovým a ohromující, ale tak špatně načasovanou produkcí, kde animátoři musí sledovat, jak se jejich studio rozpadá, pak by to bylo menší ze dvou zel.
Upřímně řečeno, jelikož jsem vyrůstal s populárními shonen adaptacemi, které byly často produkovány průměrněji než ty současné, je tato série přinejmenším o několik úrovní výše. Ačkoli by vizuálně jistě mohla vypadat lépe, nemyslím si, že to bude mít příliš velký dopad na její celkovou popularitu. Přiznávám, že bych byl mnohem kritičtější, kdyby manga patřila mezi mé absolutní favority z Jumpu – a pokud by se produkce viditelně zhoršila, nebudu váhat vyjádřit svou nespokojenost. Do té doby se však chci vyhnout přílišnému zabývání se tím, co není.
Celkově vzato jsem se však u těchto prvních dvou epizod hodně bavil. Bylo příjemné vidět, jak komediální prvky příběhu znovu ožívají, a líbí se mi dynamika „nalezené rodiny“ mezi Sakamotem a jeho chráněnci.
Série také úspěšně představuje Sakamota jako sympatického protagonistu – za jeho drsnou slupkou se skrývá chlapík, kterému záleží na lidech kolem něj, o čemž svědčí fakt, že neváhá pomoci Shinovi a Xiaotang, i poté, co se ho ta druhá skoro pokusila zabít.
Jelikož jsou tyto prvky stěžejní pro to, co tuto sérii činí tím, čím je, jsem velmi rád, že byly zachovány, a doufejme, že tento duch zůstane zachován i s tím, jak se děj bude stupňovat. V každém případě jsem zvědavý, jak dobře si tato adaptace poradí s postupným přechodem k akčnějšímu ději – zatím se tento aspekt nezdá být ohromující, ale je dostatečný na to, aby mě bavil i přes nedostatek velkolepých momentů.
Možná to nebude trhák, ale pokud si to udrží směr, doufám, že fanoušci i nováčci si přijdou na své.