Příběh o disketách
Vzpomínáte si na diskety? Asi ne, že?
Poznáváte vůbec ikonu pro uložení v mnoha programech, jako je Word? Ano? No, to je právě ta disketa, co je tam vyobrazena.
Samozřejmě, ikona diskety není tištěna jako skutečné objekty na 3D tiskárně; byly to tehdy reálné produkty. Disketa byla jedním z prvních úložných zařízení pro data a způsobila revoluci v počítačovém světě tím, že děrné štítky učinila zastaralými. Říkalo se jí také „floppy disk“.
Vysvětlím vám historii disketových mechanik a jak se diskety šířily a používaly.
8 palců (20,32 cm): Počátky
První disketové mechaniky se objevily již v roce 1967, ale byly pouze pro čtení a dokázaly nahrávat mikrokódy do mikropočítačů; měly tehdy počáteční úložnou kapacitu pouhých 81 KB. Mikrokódy jsou firmware a ovládací prvky pro zařízení.
Diskety disponovaly velikostí 8 palců (cca 20 cm), což znamená průměr 20 cm. To je docela velká. Vynalezl je inženýr Alan Shugart. Teprve kolem roku 1971 se na ně však dalo nejen číst, ale také zapisovat a formátovat je.
V roce 1971 měly počítače velikost pracovního stolu; zařízení byla umístěna pod stolem, takže zbylo místo pro nohy. Disketové mechaniky byly někde vzadu na stole, kam se diskety vkládaly shora. Každá disketová mechanika vážila 6 kilogramů, a jak bývalo zvykem, často se používaly dvě, jelikož první počítače pracovaly bez pevných disků.
Spotřeba energie nebyla zrovna nízká. Pokaždé, když se data četla z 8palcových disket nebo se na ně zapisovala, odebíraly 55 wattů energie.
Šlo o disky typu 1, které měly úložnou kapacitu pouhých 237,25 KB na jednu 8palcovou disketu. CP/M byl standardní operační systém pro takové mikropočítače.
5,25 palce (13,34 cm): Vstup do sektoru domácích počítačů
Časem se velikost změnila a diskety se zmenšily a staly se šikovnějšími, aby se vešly do domácích počítačů. V té době byly představeny první počítače pro domácí použití, jako například IBM AT-XT, a diskety byly odpovídajícím způsobem zmenšeny na 5,25 palce (cca 13 cm), aby se vešly do disketových mechanik těchto domácích počítačů.
Úložné kapacity byly zvýšeny a nakonec dosáhly 1,2 MB úložného prostoru. To stačí na 50 článků s 10 000 znaky každý a přibližnou velikostí 20 KB. Obrazová data byla tehdy velmi náročná na úložný prostor a autoři knih, jako například sci-fi spisovatelé, pracovali s WordStarem, což byl čistě textový aplikační program bez obrázků a doplňků.
Šlo editovat pouze text, nikoli vkládat obrázky. Texty tehdy blikaly na jantarově zbarvených displejích malých monitorů, takže lidé pohodlně pracovali s textovými editory, tabulkovými procesory nebo dokonce programovali na svých domácích počítačích.
Byly však náchylnější na otisky prstů na magnetické vrstvě a diskety se mohly náhodně zlomit nebo pokrčit, čímž se data zničila.
3,5 palce (8,89 cm): „Moderní“ diskety
Nyní máme poslední fázi vývoje, která vyžaduje pouze magnetickou čtecí a zapisovací hlavu na samotných disketách. Diskety byly dále zmenšeny na 3,5 palce (8,89 cm), obdržely plastový obal a ochranné kryty pro oblast čtecí hlavy. To bylo nutné, protože mnoho lidí se dotýkalo magnetické vrstvy a tím ji znehodnotilo. Magnetická vrstva disket je velmi citlivá na dotek, protože každý dotek ji mohl oxidovat a zanechat trvalé otisky prstů.
Díky plastovému obalu se diskety již nemohou pokrčit, a tak inovace zajišťují vysokou bezpečnost dat disket. Zjednodušený zářez pro ochranu proti zápisu chrání data před náhodným přepsáním, protože když je zářez vytažen nahoru, aktivuje se ochrana proti zápisu. Mechaniky pak nesmí nic zapisovat, pouze číst.
Je prostorově úsporná a šikovná, takže se snadno skladuje v plastových krabičkách na diskety, jelikož měří něco málo přes 8 cm v průměru. Kolem 90. let se stala hlavním úložným médiem.
Mechaniky se také zmenšily a jsou prostorově úsporně umístěny v počítačové skříni, protože v polovině 90. let se již 5,25palcové diskety nepoužívaly. Uvolněné 5,25palcové pozice byly využity pro CD mechaniky.
Úložná kapacita a zabezpečení dat
Diskety však nabízejí nízkou úložnou kapacitu a sotva mají dostatek místa pro mnoho moderních věcí. Pouze textové soubory nebo zdrojový kód čistě textového formátu se vejdou na diskety, ale jsou extrémně odolné. Já stále mám diskety a data na nich přežila více než 40 let.
Nicméně také stárnou a sektory se pomalu stávají nepoužitelnými, protože magnetismus je ovlivněn vnějšími vlivy, jako je magnetismus Země a vysílače mobilních telefonů. Magnetismus na disketách kvůli těmto vlivům pomalu mizí. To je vidět i u VHS kazet, kde se po mnoha desetiletích obraz a zvuk zkreslí.
Často lze data zachránit pomocí speciálních programů na kopírování disket, které se mohou opakovat vícekrát nebo donekonečna, když dojde k chybám čtení. Pod Linuxem se to jmenuje např. ddrescue nebo s programy na kopírování disket na retro počítači. Při vícenásobném čtení by data na starých disketách mohla být stále v pořádku a tím pádem bezpečně přenesena do obrazu. S trochou smůly zůstanou nepoužitelné nebo se dokonce objeví jako „neformátované“.
Podařilo se mi zachránit své vzpomínky z doby před 20–30 lety, kdy jsem pracoval se starými počítači a napsal nespočet textových souborů, programů v BASICu a zdrojových kódů.
Staré pevné disky
Podobné je to u starých pevných disků, ale ty vydrží mnohem déle, protože úložná vrstva je dostatečně silná, aby udržela data v bezpečí. Na rozdíl od dnešních moderních pevných disků, mají stále magnetický povlak jako diskety, takže mají i podobně nízkou úložnou kapacitu jako diskety.
Protože ty úplně první pevné disky pracují s MFM modulací, která se stejně používala i pro diskety, předtím, než se snažily výrazně zvýšit úložnou kapacitu vylepšenými frekvenčními modulacemi a jinými magnetickými povlaky.
Můj 30MB pevný disk ze před 40 lety stále perfektně funguje a běží jako první den. Ale je hlasitý, což je bohužel u starých zařízení běžné. Mnoho retro počítačů je vybaveno emulátory pevných disků nebo disketových mechanik, takže pracují s SD paměťovými kartami, hluk zmizí a retro počítače zůstanou tiché.
V polovině 90. let byly normou pevné disky s kapacitou kolem 500 megabajtů a PC hry na CD-ROM. Ano, čtete správně, v megabajtech, nikoli v gigabajtech nebo terabajtech. Hry často obsahovaly předrenderované 3D scény jako video soubory na CD-ROM, protože 3D grafické akcelerátory jako 3dfx a Nvidia se staly velmi známými až koncem 90. let.
2000: Konec jedné éry
Na přelomu tisíciletí v roce 2000 se USB flash disky rychle rozšířily a pomalu začaly vytlačovat stále staromódnější diskety. Výroba disket byla postupně ukončena. Poslední velcí výrobci, jako například Sony, zastavili výrobu disket v roce 2010. Diskety se však stále používají v okrajových oblastech, například v letectví a u starších řídicích systémů strojů.
Ale USB disky nemají stejnou datovou bezpečnost jako diskety, protože se mohou poškodit, pokud na USB disk zapíšete příliš mnoho dat, nebo pokud jsou vytaženy, a data se pak náhle stanou nečitelnými a tudíž nepoužitelnými. Proto je vždy nutné kliknout na „bezpečně odebrat“, než je vytáhnete.
To u disket neplatí; jsou považovány za velmi robustní a odolné. I v okrajových oblastech, jako je letectví, řízení strojů a armáda, se stále používají v určitých aplikacích. Diskety byste neměli vyjímat, dokud z nich mechanika čte nebo na ně zapisuje.
Japonsko a diskety
V Japonsku musely být diskety přiloženy k žádostem, ale tato povinnost byla zrušena v roce 2024. Do nedávna údajně existovalo asi 1 900 úředních postupů, při nichž firmy musely předkládat doplňková data buď prostřednictvím disket, nebo CD-ROM.
Pravděpodobně ani opačný případ nebyl neobvyklý. Například banka v tokijské čtvrti Meguro údajně účtovala městské správě měsíční poplatek 380 € za to, že úřad stále vytrvale doručoval data o mzdových platbách prostřednictvím kurýra a disket.
Důvodem tohoto pokračujícího používání je kombinace kulturních a byrokratických faktorů. Jsou považovány za spolehlivé a nabízejí ochranu proti hackerským útokům, protože se používají izolovaně od sítí. Jedná se o offline médium, což je činilo atraktivními pro citlivá data, tj. diskety nebyly nikdy aktivní, ale musely být vloženy do mechaniky, aby je bylo možné přečíst.
V Japonsku panuje úcta k tradicím, protože tam obecně platí rčení „nikdy nesahej na běžící systém“. Tedy mentalita „když to funguje, neopravuj to“. Údržba disket se z dlouhodobého hlediska stávala stále dražší, protože výroba disketových mechanik a náhradních dílů byla již dávno ukončena.
„Válka proti disketám vyhrána! Diskety jsou konečně minulostí,“ s radostí oznamuje země Japonsko.
Závěr
Už asi tři roky operační systém Microsoft Windows 11 již nehledá nový ovladač nejprve na jednotce A, která byla tradičně vyhrazena pro disketové mechaniky, ale okamžitě se podívá na jednotku C.
Písmena jednotek A a B byla proto vyhrazena pro disketové mechaniky a pro pevné disky se začíná s C, nikoli s A.
Diskety jsou staromódní, ale kromě nízké datové kapacity jsou považovány za robustní. Pro retro fanoušky je to skvělý pocit držet diskety v rukou a zasouvat je do mechanik.
Pokud chcete mít balíček disket v rukou, můžete si je objednat zde.