Frieren: Beyond Journey's End – Díly 7-8
Tato dvojice epizod vás seznámí s hlavními antagonisty série: démony. V anime prošli démoni v průběhu let zajímavým vývojem. Dříve to byli jednoduše záporáci, které bylo potřeba porazit. Ryze zlé bytosti, s nimiž se hrdinové vypořádali, aby zachránili svět.
Démoni
V poslední době se to změnilo. Mnoho příběhů vykresluje démony v sympatičtějším světle. Někdy jsou to bytosti nucené bojovat kvůli svým obtížným životním podmínkám. Nebo jsou oběťmi předsudků, vhodným obětním beránkem pro obyvatele fantasy světa.
Démoni jsou tak často vnímáni jako složití a nuancovaní, že sama Frieren zpočátku působí neuvěřitelně rasisticky, když se snaží zabít démona na ulici bez varování a nazývá je spíš monstry než lidmi. Háček je v tom, že démoni ve Frierenově světě se vyvinuli tak, aby zneužívali lepší povahy lidí. Koneckonců, všichni jsme jako děti učeni, abychom „používali slova“ a že „bojovat je špatné.“ Logická úvaha je, že pokud spolu dokážeme komunikovat, dokážeme si porozumět, a pokud si porozumíme, můžeme uzavřít mír.
Žádné pocity
Démoni však lidem nerozumí, ani nechtějí. Pro démona slova neslouží ke komunikaci, ale spíše k oklamání. Jak humanoidní forma démonů, tak i jejich používání jazyka jsou pouhými nástroji evoluce. Nástroje, které jim usnadňují lov jejich primárního zdroje potravy: lidí.
V podstatě démoni nemají empatii, a to nejen vůči lidem, trpaslíkům a elfům. Nemají naprosto žádné emoční spojení s ostatními. Nemají přátele ani rodinu a jsou od přírody samotáři. Jednoduše řečeno, jsou to celá etnická skupina psychopatů.
Vše, co říkají nebo dělají, má za cíl pouze vyvolat reakci, která podpoří jejich cíl hodování na lidském mase. Ale jen proto, že se naučili, že mimo jiné, křik „Matka“, když se chystají být zabiti, může způsobit, že jejich nepřítel přeruší útok. Nejsou schopni pochopit emocionální impuls, proč tomu tak je, a to je jejich slabost.
Rozdíl mezi Frieren a démony
Na první pohled se Frieren svou osobností zdá bližší démonům než Fern nebo Stark. Často je chladná a logická do té míry, že zvažuje opuštění města jeho osudu a útěk do chaosu blížícího se démonického útoku. Kvůli svému zkreslenému vnímání času je pro ni těžké se starat o lidi, kteří budou za pár let mrtví. Ať už rukou démona, nebo stářím. Zvláště pokud je tato smrt způsobena něčím, co považuje za pošetilé.
Rozdíl mezi Frieren a démony je však v tom, že ačkoli je pro ni obtížné navazovat emoční pouta se smrtelníky, je toho schopna. Záleží jí na Fern, Starkovi a jejích bývalých společnících (daleko víc, než si kdy uvědomila). I když neměla žádný osobní zájem na boji. Opakovaně jsme to v sérii dosud viděli, že má nový morální kompas, který jí pomáhá v interakcích se smrtelníky: „Co by udělal Himmel?“
I kdyby tomu tak nebylo, existuje další emoční hnací síla pro její činy: chladná, nekonečná zuřivost. Koneckonců, je zapotřebí silný impulz, aby se člověk stal tím, kdo zabil více démonů než kdokoli jiný v historii. Až do té míry, že ji sami démoni s šeptem úcty nazývají „Frieren Ničitelka.“
Závěr
Okamžik, který mě dojal k slzám? To, že Himmel postavil tolik soch, nejen z marnivosti, ale aby Frieren nebyla sama. To je důkaz, že její příběh, její život, je víc než jen řada polopravdivých vyprávění z minulých dob.
Co akční scény? Jsou tak brutální a násilné, že nelze Frieren nevidět v úplně novém světle.
„Logické“ uvažování démonské dívky: Zabila jsem dítě jedné rodiny. Hodlají mě zabít. Pokud jim dám nové dítě, nebudou mě chtít zabít. Starosta má dítě. Jestli zabiju starostu a dám jim starostovo dítě, budu v bezpečí.
Líbí se mi myšlenka, že bariéra, která chránila město tisíc let, byla postavena jen proto, že Flamme uviděla sazenici bojující proti sněhové bouři a rozhodla se jí pomoci.